pátek 26. prosince 2008

Top 10 Most influential marketers of 2008


Top 10 Most influential marketers of 2008
_____________________________________

Top 10
  • 1. Online Marketer of the Year: Chris Hughes - myBarackObama.com
  • 2. Guy Kawasaki - Alltop
  • 3. Brian Clark - Copyblogger
  • 4. Michael Arrington - TechCrunch
  • 5. Rand Fishkin - SEOmoz
  • 6. Pete Cashmore - Mashable
  • 7. Aaron Wall - SEOBook
  • 8. Jackie Huba - Society for Word of Mouth
  • 9. Darren Rowse - Problogger
  • 10. Avinash Kaushik - Occam's Razor
Autor příspěvku

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

pátek 19. prosince 2008

Erwin Rommel: Pouštní liška

Erwin Johannes Eugen Rommel (15. listopad 1891, Heidenheim14. říjen 1944, Herrlingen), známý též jako Pouštní liška (německy Wüstenfuchs, případně anglicky The Desert Fox), byl nekonvenční německý polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války.

Proslavil se jako velitel tzv. Divize duchů během tažení Francií v roce 1940, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících invazi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen spáchat sebevraždu.

Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie: Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Israela Tala a Erwina Rommela.

Válka v Africe

Po obsazení Francie se Rommel stal v lednu 1941 generálporučíkem a v únoru byl pověřen velením Sperrverband Afrika, a později Deutsches Afrika Korps (DAK), zprvu podřízeného italským silám v Severní Africe. Jeho úkolem bylo zastavit ústup italských jednotek a držet se aktivní defenzívní taktiky. Tak alespoň zněly rozkazy generálního štábu, ovšem Hitler mu dal podstatně širší mandát. V únoru dorazil do Afriky a v březnu obdržel dubové ratolesti k rytířskému kříži (Hitler se možná domníval, že má významný podíl na zastavení britské ofenzívy, tu však zastavili Britové sami, aby mohli odeslat síly do Řecka).

V březnu zahájil Rommel, který stále ještě neměl většinu sil na frontě, naprosto nečekanou ofenzívu. Zaskočil jí své vlastní nadřízené, ale zejména Brity, kteří díky odposlechu rádiové korespondence znali instrukce, které Rommel dostal, a byli přesvědčeni, že se jich bude držet. Rommelův úder vedený poměrně slabými silami se rozrostl do netušených rozměrů, smetl předsunuté britské síly a jeho postup se zastavil až na hranicích Egypta u průsmyku Halfája.

Rommel však měl jeden vážný problém. Jeho čelní síly sice byly u hranic Egypta, za nimi však zůstal Tobrúk, který Britové urputně drželi. Rommel na něj podnikl několik velmi špatně naplánovaných útoků, které ho stály mnoho mužů bez většího efektu (viz bitva o Tobrúk). Jednak tím ohrozil svoji kariéru, zejména si tak ale způsobil velké potíže, neboť jeho předsunuté jednotky trpěly v důsledku komplikovaného zásobování a Tobrúk v britských rukou tento problém velice zhoršoval.

Rommel trochu napravil dojem, když odrazil dva uspěchané a špatně promyšlené pokusy Britů o osvobození Tobrúku (operace Brevity a operace Battleaxe). Pro obratnost, s jakou vedl složitý manévrovací boj s nepřítelem, se mu dostalo přezdívky pouštní liška. Stejně jako v případě divize duchů šlo o přezdívku, kterou používaly obě strany. Úcta ze strany nepřítele byla ovšem vyvolána nejen Rommelovými schopnostmi, ale také tím, že dodržoval Ženevské konvence a zacházel dobře se zajatci bez ohledu na jejich etnický původ (týkalo se i Židů a obyvatel porobených národů). V průběhu války několikrát ignoroval instrukce o zacházení se zajatci, které tyto konvence porušovaly, některé rozkazy v tomto směru dokonce před svými vojáky zatajil a spálil.[7] Ani jeho vedení války se však nevyhnulo některým excesům, například se slušným zacházením s důstojníky 3. indické mechanizované brigády, s nimiž se rozdělil o příděl vody pro příslušníky Afrikakorpsu, kontrastuje vyhnání jejích indických příslušníků do pouště[8].

Rommel opakovaně využíval neschopnosti Britů zkoncentrovat síly zkoordinovat jejich údery, ovšem nedostatek zásob, dlouhé zásobovací linie a celkově slabší síly ho velice omezovaly. Nakonec musel na přelomu let 1941/1942 ustoupit před novou, pečlivěji připravenou ofenzívou (viz operace Crusader). Ztráta Benghází a nutnost vzdát obležení Tobrúku pro Rommela představovaly drtivou porážku, nicméně zastavil britský postup u El Agheily a naplno využil blízkosti skladů i posil (včetně několika desítek nových tanků) a zásob, které obdržel.

Britové sice byli vyčerpáni, jejich logistické trasy se značně prodloužily a část britských sil byla odeslána na Dálný východ[9], zejména britská 7. obrněná brigáda (odeslána do Barmy). Dopustili se navíc závažné chyby, když příliš rozptýlili jednotky v poušti nově nasazené 1. obrněné divize po velké ploše Kyrenaiky. Rommel (nyní jako velitel Tankové armády Afrika) se rozhodl této příznivé situace využít. O stažení části britských jednotek se dozvěděl prostřednictvím své kvalitní radiové rozvědky, odposlouchávající radiový provoz. V souladu s radou náčelníka svého štábu shromáždil své síly a sám 21. ledna 1942 zaútočil. Zahnal rozptýlené Brity, dobyl zpět Benghází a stanul před Ghazalskou linií. Britové se patrně domnívali, že ho zde zastavili [zdroj?], ale on v květnu napadl jejich více než dvakrát silnější síly soustředěné okolo Ghazaly k připravované ofensivě gen. Claude Auchinlecka[10] a rozdrtil je (viz bitva u Ghazaly). Poté dobyl jediným úderem k obraně nepřipravený Tobrúk (za což byl obratem povýšen do hodnosti polního maršála) a postoupil až k El Alamejnu, kde však během střetnutí, jež vešlo do dějin jako první bitva u El Alamejnu jeho unavenou armádu zastavila obrana a následné protiútoky britských sil pod velením generála Auchinlecka. Rommel tak dosáhl nejzazší hranice postupu během svého působení v Africe. Jeho pozice ovšem nebyla nijak skvělá, neboť zásobování jeho jednotek selhávalo díky dlouhým logistickým trasám a činnosti nepřítele. To bylo částečně zaviněno i tím, že namísto zastavení postupu na egyptských hranicích, jak bylo původně dohodnuto mezi Hitlerem a Mussolinim během dubnového setkání v Rakousku, po němž mělo následovat vylodění sil Osy na Maltě jejíž britská posádka narušovala přísun zásob (viz též článek Bitva o Maltu), přesvědčil Rommel po dobytí Tobrúku Hitlera aby souhlasil s dalším postupem jeho vojsk.[9] Nutnost soustředit se na posilování a zásobování vojsk na africkém kontinentu během následujících bojů pak Ose znemožnila plánovanou operaci Herkules.

Na přelomu srpna a září se Rommel opět pokusil o prolomení britských pozic. Dlouho s tímto útokem váhal, neboť se mu nedostávalo zásob benzínu a Rommel a jeho štábní důstojníci nevěřili, že mu ho Luftwaffe a Italské námořnictvo dokážou dodat v dostatečném množství, ovšem Kessering jej ubezpečil, že takovéto obavy jsou zcela zbytečné a že zásoby včas dostane. Rommelova ofenzíva, částečně naplánovaná za použití ukořistěné britské mapy, jež byla ve skutečnosti zpravodajským oddělením štábu 8. armády úmyslně zanechána v opuštěném obrněném voze[11], a oblast hřebene Alam Halfa na ní byla v rozporu se skutečností zakreslena jako dobře průjezdná[12], se už od začátku nerozvíjela nijak dobře (Montgomery dostal od zpravodajců kompletní plány ofenzívy a zařídil se podle toho), definitivní katastrofa přišla v okamžiku, kdy mu začalo docházet palivo a on zjistil, že dost dalšího nedostane. Musel proto buďto útok ukončit a ustoupit, nebo změnit směr úderu, aby zkrátil trasu postupu. Jeho náčelník štábu současně napsal: "Těžké kobercové nálety RAF zpomalily náš postup na východ a současně odhalili disposice našich jednotek soustředěným britským obrněným jednotkám, připraveným k okamžité protiakci, což nás přinutilo provést obrat na sever dříve než jsme plánovali."[13] Zvolil si tuto možnost a najel přímo do nejsilněji opevněných pozic Britů na Alam Halfě. Útok skončil katastrofou a Kesselring s Rommelem se navzájem obvinili z viny na neúspěchu. Kesselring tvrdil, že Rommel bitvu zbabral, Rommel zase, že Kesselring mu úmyslně neposkytl všechno palivo, které mohl dodat, čímž mu sebral vítězství. Kesselring to zuřivě popíral a tvrdil, že udělal, co mohl, ale nakonec ve svých pamětech přiznal, že skutečně nebylo dodáno všechno palivo, co dodáno být mohlo a mělo - tvrdil ale, že se to dověděl až po válce a že netuší, proč se tak stalo.[14]. Na druhou stranu, poválečné zkoumání záznamů o přepravě paliva do Afriky vedlo k závěru, že slibované množství bylo sice do Afriky dodáno, ale Tanková armáda Afrika spotřebovala větší část než před bitvou odhadovala, na přepravu zbytku do předních linií.[15]

Rommel po bitvě o Alam Halfu opustil Afriku kvůli léčení a také návštěvě rodiny a převzetí maršálské hole. Vrchní velení v Africe převzal generál Georg Stumme. Za Rommelovy nepřítomnosti, 23. října 1942, zahájila britská vojska pod vedením generála Montgomeryho útok na německé pozice u El Alamejnu. Tato druhá bitva u El Alamejnu byla rozhodující bitvou afrického tažení. Stumme krátce po zahájení bojů během inspekce dostal infarkt, vypadl z auta a zemřel. Rommel se urychleně musel vrátit do Afriky, ale neměl moc šancí na úspěch. Čelil drtivé převaze ve zbraních i lidech a jeho jednotky byly v důsledku nedostatku paliva téměř nemobilní. Zoufale zadržoval nepřítele promyšlenými dílčími protiútoky a připravoval se na nevyhnutelný ústup. Když však ústup zahájil a informoval o tom Hitlera, ten mu nařídil držet pozice za jakoukoliv cenu. Rommel tedy ústup nejprve zrušil, ale následující den se rozhodl, že jej přesto provede, neboť si byl vědom toho, že setrvat na místě znamená zničení jeho armády.

Rommel poté vedl své jednotky zpět do Tuniska. Byl přesvědčen, že Afrika je ztracena, v čemž jej utvrdilo vylodění Amerických vojsk na západ od Tunisu. Opakovaně ignoroval rozkazy nadřízených ohledně držení různých přirozených obraných linií, pro jejichž obranu neměl dle svého přesvědčení dost mužů. Někteří němečtí velitelé a z nich vycházející autoři jej v souvislosti s tím obvinili z poraženectví (např. Hitler, Kesselring či David Irving[16]) ovšem jiní autoři (např. Young i Remy) vyjadřují názor, že to byla naprosto přesná strategická diagnóza a naopak označují Rommelův ústup za jednu z nejbrilantnějších operací, jaká se Rommelovi povedla.

Rommel ještě svedl v Africe jednu větší vítěznou bitvu v průsmyku Kasseríne, tentokrát proti Američanům, ale věděl, že je to jeho labutí píseň. Zoufale prosil Hitlera, aby evakuoval jeho muže z Afriky, ale ten trval na tom, že Tuniské předmostí je třeba udržet a naopak posílal tam stále další muže. Již za bezprostřední hrozby pádu Severní Afriky opustil na vlastní žádost 9. března 1943 Severní Afriku. Oficiálně kvůli léčení, šlo mu však i o to setkat se s Hitlerem a naposledy se jej pokusit přesvědčit k evakuaci jeho armády (kterou převzal Hans-Jürgen von Arnim). Podle vlastního tvrzení poté, co Hitler evakuaci odmítl, žádal o návrat do Afriky, ale nebylo mu to povoleno.[16] Jelikož však šlo o soukromý rozhovor s Hitlerem, neexistují o této žádosti úřední záznamy. Což je trochu zvláštní, jelikož podezřívavý Hitler nechával stenografovat všechny rozhovory se svými vojevůdci.

Rommel jako vojevůdce

Rommel je obecně považován za jednoho z nejschopnějších taktiků druhé světové války a je řazen mezi nejlepší tankové velitele všech dob. Mnohem rozporuplnější je však jeho hodnocení jakožto stratéga.

Vysoce nepříznivé zhodnocení jeho strategických schopností pochází zejména z pera řady vysokých německých důstojníků, kteří často zdůrazňují, že nikdy neměl být ničím víc, než velitelem divize. Kritizovali jeho vzestup, který byl podle nich zapřičiněn spíše propagandou a dobrými vztahy s Goebbelsem a Hitlerem, než bojovými výsledky[22], a nedostatek vyššího vojenského vzdělání, který se podle nich nejvíce projevoval v neschopnosti uznat vzrůstající důležitost logistických omezení pro vedení válečných operací[23][22]. Těžce také nesli fakt, že je Rommel, dokud byl ve vůdcově přízni, opakovaně obcházel a jednal přímo s ním.

Jeho spolupracovníky i nadřízenými byly opakovaně kritizovány jeho časté pobyty v přední linii, sice povzbuzující morálku jednotek, ale vzhledem k omezeným možnostem spojení často znemožňující efektivní komunikaci mezi ním a jeho štábem, a tím i velení. [24] Řada důležitých rozhodnutí v rámci Rommelových bitev v poušti tak byla dílem jeho podřízených jednajících z vlastní iniciativy. Kritizován byl též za neschopnost a neochotu kooperovat s jinými jednotkami a veliteli a pro ignorování a obcházení rozkazů nadřízených.

Pomineme-li tuto vysoce kritickou skupinu a autory, kteří vycházejí přímo z jejích stanovisek, ostatní autoři již nejsou tak jednotní. Mnozí autoři poukazují na výraznou osobní zaujatost Rommelových největších kritiků z řad vysokých německých velitelů, jako byli Halder, Kesselring a Rundstedt, a na to, že v některých případech dotyční též ve své kritice svrhávali na Rommela své vlastní chyby. Např. Kesselring měl velký podíl na Rommelové porážce v bitvě o Alam Halfu (viz sekce Válka v Africe) a Rundstedt se zase s Rommelem střetl v zuřivém sporu ohledně toho, jakou strategii zvolit proti očekávané spojenecké invazi. Např. brigadier Desmond Young ve své knize o Rommelovi v některých dílčích případech vysoce hodnotí Rommelův strategický úsudek, zejména pokud šlo o jeho názor, kterak nejlépe čelit spojenecké invazi a jaký bude dopad vzdušné převahy spojenců na operace německých jednotek.

Právě spor o to, jak čelit vylodění, je dost významný pro odpověď na otázku, jaký byl Rommel jako stratég. Ovšem jeho posouzení je stejně rozporuplné, jako posuzování samotného maršála. Odborníci se shodují maximálně na tom, že Hitlerem vytvořený kompromis byl tou nejhorší možnou variantou (navíc doprovázenou omezením pravomocí obou velitelů). Dále je nepochybné, že Rommel měl pravdu, pokud jde o následky spojenecké vzdušné převahy. (k problému Rommelova hodnocení možnosti německých přesunů viz sekce Jak čelit invazi?) Byly přesně tak zničující, jak Rommel předpověděl, a předem rozvrátily jakýkoliv pokus o koordinovaný útok větších rozměrů. Nedá se příliš předpokládat, že by tomu bylo jinak, kdyby došlo k plnému uskutečnění Rundstedtova plánu. Zbývá poslední otázka - měli by Němci bojující podle Rommelova plánu větší šanci na úspěch, než plán jeho oponentů? Pokusy odpovědět na ni vzbuzují vášně ještě dne a jediná víceméně obecná shoda mezi odborníky je ta, že šance Němců by byly velmi malé, maximálně někde v řádu procent. Většina se však prostě kloní k názoru, že vylodění za stávajícího poměru sil odrazit nešlo a že pravdu měly obě strany, když tvrdily, že konkurenční plán nemůže uspět.

Slavné citáty

„Führer ví, co je pro nás dobré.“ (dopis manželce, 31 srpen 1939)

„Úplně mi stačí, když je se mnou Vůdce spokojený.“ (k manželce, září 1939)

„Půjdu tak daleko jak jen to bude možné. Mám málo paliva a vody, ale v tomto ovzduší úspěchu vojáci nežádají pití a dokonce ani spánek. Chtějí pouze jít dál. Nyní dosáhnu El Alameinu ale cíly jsou Alexandrie, Káhira, údolí Nilu...Pokud bude tanková armáda schopna projít úžinou u El Alameinu, čemuž věřím, 30. června budeme v Káhiře. Počkám tam na vás, tam si budeme moct promluvit ve větším pohodlí.“ (26. června 1942, Sidi Barrani, rozhovor s Kesselringem a Cavallerem, zaznamenaný Rommelovým pobočníkem)

„Kdyby úspěch závisel, tak jako v minulých časech, na síle vůle mých mužů a jejich důstojníků, překonali bychom Alamein. Ale vyschly zdroje našich zásob, díky lenosti a zmatkářství zásobovacích důstojníků na pevnině.“ (vysvětlení porážky v první bitvě u El Alameinu)

„Věřte mi Langu, první dvacet čtyři hodiny invaze jsou rozhodující. Pro Spojence i pro Německo to bude ten nejdelší den.“ (k pobočníkovi, květen 1944)

„Ale Vůdce mi důvěřuje, a to mi stačí.“ (květen 1944, dopis manželce)

Zdroj: Wikipedie

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

neděle 14. prosince 2008

George Soros: Nepočítal jsem s tím, že to bude tak zlé

Americký investor George Soros je zvláštní postavou světa financí. Na jednu stranu se nechvalně proslavil v roce 1992, kdy svými spekulacemi položil na lopatky mocnou anglickou centrální banku Bank of England. Na druhou v Praze a dalších postkomunistických zemích v té době financoval provoz Středoevropské univerzity a jiných nevládních organizací. 

Na jednu stranu se na trhu dokáže obratně pohybovat a obhajuje málo průhledné obchody takzvaných hedge fondů, na stranu druhou ale volá po silnější roli státu a přísnější regulaci trhu v nynější celosvětové finanční krizi. 

Soros sám však žádný rozpor nevidí. Svou filantropií si prý černé svědomí neléčí a vždy hrál podle pravidel. "Leží mi na srdci blaho obecné, nikoli jenom moje," říká.

...Navzdory obrovským záchranným akcím vlád a centrálních bank se světové hospodářství nezklidňuje. Burzy klesají, milionům lidí hrozí nezaměstnanost. Stále více podniků upadá do problémů, počínaje firmou General Motors v Detroitu a konče BASF v Ludwigshafenu. Už jste něco takového zažil? 
Ještě nikdy. Aktuální situace je opravdu dramatická a fenomenální. Už několikrát jsem předpovídal, že přijde nejtěžší finanční krize od roku 1930, ale abych pravdu řekl, nepočítal jsem s tím, že to bude tak zlé. Ta nynější předčila má nejhorší očekávání.

Bylo politickou chybou dopustit zářijový úpadek Lehman Brothers?
Byla to osudná chyba. Nikdy bych si nepomyslel, že úřady prostě nechají padnout tak velkou banku.

Bude takových obětí ještě víc?
Možná ano. Nyní se všichni bojí o Citibank, jednu z největších bank na světě. A další kandidáti na úpadek už stojí ve frontě. Situace je skutečně tak špatná, jako byla ve třicátých letech minulého století - s tím rozdílem, že jsme se z minulosti poučili. Tentokrát nepřipustíme totální kolaps finančních trhů. Vydáme všechny peníze světa, abychom mu zabránili.

Jste jedním z nejmocnějších a nejúspěšnějších spekulantů světa a v uplynulých měsících jste se výrazně podílel na finančním dění. Jak se vyrovnáváte s tím, že jako spekulant vyděláváte na obchodu, který také může škodit společnosti?
V pozadí vaší otázky je nesprávné obvinění. Já vždycky hraju podle pravidel. Zároveň se pokouším ta pravidla vylepšovat. Požaduji změnu pravidel, i když na ní osobně nevydělám. Leží mi na srdci blaho obecné, nikoli jenom moje.

Jste skutečně ve finančním soukolí jen tak malé kolečko, jak předstíráte? Když vetujete ceny obilí, rýže nebo ropy, následují vás mnozí investoři. Škodu pak mají lidé, kteří si tyto potraviny či energii nemohou dovolit. Svými výroky můžete rozhodujícím způsobem ovlivnit trh.
Od té doby, co jsem se stal veřejně známou osobou, mužem, jenž položil Bank of England, jsem považován za finančního guru, který může ovlivňovat trhy. Způsobilo mi to mnoho morálních problémů. Musím se teď na veřejnosti víc držet zpátky - protože opravdu mohu trhy ovlivňovat, stejně jako například americký investor Warren Buffett. Proto se chováme patřičně odpovědně.

Opravdu svět potřebuje nechvalně proslulé investiční hedge fondy?
Jsem přesvědčen, že hedge fondy jsou velmi efektivním způsobem uložení peněz. Na druhou stranu dobře vidím rizika. Pracují především s půjčenými penězi, proto vyvolávají nestabilitu trhů. Vyvozuji z toho princip, že všude, kde jsou ve hře půjčené peníze, potřebují trhy regulaci.

Dosud jsme mluvili o těch, kteří na finanční krizi prodělávají. Má také své vítěze?
Velkým vítězem by se snadno mohla stát Čína, pokud si budou tamější držitelé moci počínat šikovně. Ale jestli se jim nepodaří problémy vyřešit, také by nakonec mohli všechno prohrát. Dopustí-li se režim chyb, mohlo by to v Číně vyvolat skutečnou politickou krizi. Teď je ještě předčasné vyhlašovat vítěze.

Je možné, že se Barack Obama stane prvním prezidentem "postamerické epochy", tedy doby, kdy Spojené státy ztratí svou ekonomickou sílu a přitažlivost?
Když bude Obama moudrý, bude spolupracovat s Čínou, aby krizi vyřešil ve prospěch všech. Jestli to neudělá, všichni zažijeme globální recesi, protože Amerika sama nemá sílu odstranit všechny škody, které způsobila.

Distributed by The New York Times Syndicate.
___

George Soros (*1930) 
Americký finančník a filantrop židovského původu se narodil v Budapešti. Roku 1946 svou vlast opustil a devět let žil v Anglii, kde studoval na London School of Economics. V roce 1956 přesídlil do USA a začal se věnovat finančním spekulacím. Roku 1970 spoluzaložil investiční společnost Quantum Fund, jejíž výdělky tvoří základ Sorosova bohatství. 
Velkorysou část zisků věnuje na podporu a rozvoj demokracií v zemích bývalého sovětského bloku. Roku 1979 v New Yorku založil Open Society Fund, který mj. napomáhal činnosti oponentů totalitního režimu v Československu. Síť jeho nadací v současnosti působí ve více než 30 zemích. Roku 1992 založil Středoevropskou univerzitu s hlavním sídlem v Budapešti. 
George Soros je předsedou Open Society Institute a Soros Fund Movement. Řadí se ke stovce nejbohatších lidí světa, ročně věnuje na rozvoj otevřené společnosti 450 až 500 milionů dolarů.

Vystavil

Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

Tomáš Sedláček: Spotřeba je droga


Americká vláda chce dotovat levné hypotéky a člověk si hned řekne: není to přesně ten problém, který Ameriku do krize dostal? Ekonomové se víceméně shodují, že problém doby před krizí byly příliš levné peníze směrem od bank k domácnostem. Nyní se stejný neduh levných peněz opakuje na rozhraní státu a bank. 

Ještě nikdy
nedával stát tak ochotně a rychle takové množství peněz do finančních institucí. Stát je cpe bankám, domácnostem, dokonce se uvažuje i o automobilkách - a to vše s jedním cílem: rozhýbat spotřebu. Ale právě přehnaná spotřeba nás přece pod tenhle okap dostala... 

Přecpaní máslem bez másla 

Salman Rushdie v knize Zběsilost napsal, že veškerý hřích spočívá v nepřiměřenosti. Tedy v nedostatečnosti tam, kde si činíme nárok na věci, na které nárok nemáme. A pokud se nad tím zamyslíte, lze mnoho neřestí skutečně nahlížet tímto způsobem. 

I naše doba dluhová se v posledních letech zakládala na nepřiměřenosti: ve spotřebě. Američané spotřebovávají více, než vydělávají. A zatímco podstatná část světa hladoví, problémem naší civilizace je "jak se najíst a přitom se nenajíst". Vymýšlíme odtučněnou smetanu, máslo bez másla. V USA dokonce prodávají škvarky bez tuku. Odstraňujeme ze svých pokrmů tu nejvýživnější část. A to jenom kvůli tomu, abychom mohli zběsile a donekonečna jíst. Proč neumíme být přiměření? Protože spotřeba je jako droga. 

Keynesův bastard 

John Maynard Keynes, ekonom, který je teď často citován, přišel kdysi s nápadem, jak zmenšovat amplitudu hospodářského cyklu. Stát má podle jeho představ hrát proti tendencím trhů: když všichni bujaře spotřebovávají, má stát šetřit a vytvářet rozpočtové přebytky. Když spotřeba vázne, má stát naopak spotřebovávat a vytvářet deficity. Současná hospodářská politika není v žádném případě keynesiánská, jak se často mylně píše. 

Vzali jsme si totiž k srdci jen polovinu tohoto poučení a perverzně ji zvrátili: stát v dnešní době jen povzbuzuje spotřebu, žijeme v době neustále deficitních rozpočtů. Současné finanční injekce by byly obhajitelné, kdyby jim předcházelo šetření v dobách přebytku. Ale to se nestalo. 

Naopak jsme si zvykli jako na samozřejmost na zběsilá tempa růstu. Ta však byla větší, než bylo přiměřené a než by odpovídalo realitě. Proč? Zejména proto, že stát do ekonomiky nalíval veřejné peníze i v dobách, kdy vůbec žádnou takovou jeho pomoc ani trochu nepotřebovala. 

Jako bychom se stali závislými na nepřiměřeně vysokém růstu, který pak stát jako v transu ještě dál a dál uměle a zbytečně posiloval. Tak se například stalo, že vláda u nás považuje růst, který je menší než dvě procenta, za krizi. A tedy za důvod ke spuštění nejrůznějších "prorůstových" opatření a programů. Ano, čtete dobře, dvouprocentní růst je považován za problém! Keynes by se obracel v hrobě, a kdyby žil, byl by dnes považován za libertariána, protože by dnešní době ordinoval vyrovnaný nebo spíše přebytkový rozpočet. 

Státem ordinovaná droga 

Rozžvýkali jsme si fiskální politiku, která přestala být politikou a stala se pouhou otázkou, kam rozdávat. Není divu, že na ni nyní trhy nereagují. Je to obdobné, jako když se rvou antibiotika do zdravého těla - tělo na ně pak přestane reagovat. A je to tak i v případě dávek drogy: na to, aby přinesly požadovaný účinek, je třeba konzumované množství neustále zvyšovat. Podobně nyní ztratila svou moc i monetární politika. Jsme svědky toho, že Americké trhy nereagují ani na nízké úrokové sazby, dostaly se do pasti likvidity. O moc níže se přitom již americké úrokové sazby snižovat nedají. 

Cenné léky, kterými jsme měli šetřit jak šafránem, jsme promrhali v dobách zdraví. Hříchy minulosti jsou ovšem právě jen minulostí. Přítomnost před nás staví otázku, co udělat, abychom staré viny napravili. 

Dilema deliria 

Proč státy opět povzbuzují spotřebu? Protože rychlé odstavení drogy může být zdraví ohrožující nebo smrtelné. Pokud se přijde léčit narkoman, první věc, kterou dostane, je také dávka drogy. 

Ani nám nezbývá nic jiného než do oslabeného těla dodávat větší a větší dávky antibiotik. Kdyby se spotřeba nyní prudce snížila, krize by se ještě prohloubila. Spotřebu jsme měli snižovat v dobách tučných. A pak také nic jiného neumíme: jediná škola, která umí aktivně léčit krize, je právě ta keynesiánská. Jenže to by Amerika nesměla zběsile nepřiměřeně zneužívat léky na krizi (totiž deficitní rozpočty a nízké úrokové míry) v době zdraví a blahobytu.

sobota 13. prosince 2008

Steve Jobs: inovace

Kniha, která má na přebalu ikonický profil známého podnikatele a v názvu důvěrné oslovení, to zní jako oslavná práce, že? Není tomu tak. Inside Steve’s Brain je sice psána o silné osobnosti, ale nevytváří kult a navíc přináší řadu praktických poznatků.

Takže úvodem: jde o knihu o
Stevu Jobsovi, zakladateli a výkonnému řediteli světoznámé firmy Apple, ovšem nejde o životopis. Leander Kahney, vrchní editor online verze magazínu Wired a autor knihy The Cult of Mac, spíše zkoumal Jobsovy pracovní metody a výsledkem je překvapivě velmi užitečná příručka produktového managementu.

Zacílení znamená říkat ne

Nejprve pár slov o procesu vývoje produktu. Apple má velmi svéráznou produktovou strategii. Inovuje totiž kolem jednoho centrálního tématu. Jde o vy
týčený směr – jasnou vizi, chcete-li -, který spočívá v tvorbě tzv. digitálního hubu, neboli jednoho místa, kam se sbíhají všechny digitální činnosti dneška, editací videa počínaje, surfováním po internetu konče. To ale znamená, že ne všechny skvělé nápady dojdou realizace - spousta jich končí v koši a to záměrně.

V praxi to pak vypadá tak, že Apple neuvádí na trh mnoho nových věcí, ale když už něco uvede, stojí to obvykle za to. A to i přesto, že Jobs nevěří na systematizaci inovačního úsilí, takže Apple nemá nějaký podnikový systém, který by pravidelně generoval přelomové nápady. „Inovace vznikají na chodbách a při kávě nebo když vám kolega zavolá v půl jedenácté večer, že prý má skvělý námět...“* vysvětluje Jobs. „Neříkáme si: Teď budeme inovativní! Uspořádáme nějaký workshop! ... To je jako by se někdo snažil udělat dojem a ve skutečnosti na to neměl. ... Je to jako kdyby se Michael Dell pokoušel tancovat. Prostě utrpení.“**

Apple tím pádem na jedné straně utrácí za inovace mnohem méně než konkurenti, avšak na straně druhé ponechává hlavní inovační aktivity jen hrstce vyvolených, jakési inovující elitě. To znamená několik věcí. Zaprvé: žádné kompromisy. Jobs má v produktech hlavní slovo a je podle svých kolegů až nesnesitelně puntičkářský. Každý knoflík musí projít jeho schválením, každé ikoně se věnuje několik týdnů až měsíců vývoje pod jeho přísným dohledem. Produkt se nedostane ven, pokud není podle Jobsových měřítek - tedy dokonalý.

Také to znamená, že výsledný produkt je mnohem více vyhraněný, že přesně cílí na konkrétního uživatele. To je dle mého názoru v produktovém managementu nesmírně důležité a zároveň velmi těžko obhajitelné. Vědomí cíle produktu se často rozpouští v ústupcích zúčastněným stranám. Výsledku pak chybí onen břink, který ho dělá jedinečným.

Spotřebitel na prvním místě

Dalším principem vývoje produktu je důležitost zákazníkovy zkušenosti. Jobs má velmi dobrý smysl pro to, kdo a jak bude s výsledným produktem pracovat, a je neustupný při změnách, které tuto zkušenost nějak narušují nebo komplikují. Produkt musí být srozumitelný a jednoduchý a přes to vlak nejede.

Za zmínku stojí také uvedení nového produktu na trh, které následuje po vývoji. Apple nejprve zašle první kusy vlivným novinářům, kteří připraví recenze ke dni představení. To uvede do chodu kola blogosféry a spustí vlnu šeptandy. Hlavní prezentace produktu se pak připravuje s nejvyšší pečlivostí a připomíná přípravu premiéry nové hry v prestižním divadle. Světla, slova, snímky prezentace – vše musí být perfektní.

A tím to nekončí, poněvadž samotný produkt je pouze jednou součástí zákazníkovy zkušenosti. Ta se dotváří obalem produktu, promyšlenou obchodní sítí, chytlavými reklamami a neúnavným budováním značky.

Takže abych to shrnul. Produktový management u Applu je vlastně vyváženou směsí perfekcionismu, neústupnosti, tvrdohlavosti, nadšení a autokracie. Dlužno podotknout, že jim to zatraceně vychází.

Více o inovacích v Applu nalezente v nové knize Leandra Kahneyho
Inside Steve’s Brain, Portfolio (Penguin), 2008.

* Str. 184
** Str. 177

pondělí 1. prosince 2008

Steve Jobs a jeho promoční řeč


Velmi inspirativní text promoční řeči Steva Jobse najdete zde. Stojí za to si ho přečíst.

Další příspěvek o SJ jsem již publikoval zde.

Co je Burza online!?
Přidat.eu záložkuPřidat.eu RSS

Blogy

Abeceda podnikání a investování Akcie Akcie CZ AKCIE KOMODITY FOREX * Dr.Jan Hýsek Akcie online! Aktuální seznam pojišťoven a seznam zdravotních pojišťoven najdete na seznamu www stránek Byznys magazín tedy podnikání, investice, internet, osobní rozvoj a lidé Finanční a investiční weby Hedge fondy se snaží o absolutní výnos nezávislý na obecném ekonomickém vývoji a vývoji kapitálových trhů Hledáte investora či projekt k investování? Obojí najdete na Investoři.net Chcete prodat či koupit firmu? Hledáte investora pro váš projekt? Vše najdete na Investoři.net How to invest in stocks for the beginner - http://www.stocks-commodities.eu/news/how-to-invest-peaks-and-valleys/ iAkcie Investování pro začátečníky Isaac Asimov, robot a 3 zákony robotiky Jak vydělat peníze na burze Komodity pro začátečníky Linkovník Magazín pro Muže Nejlepší české blogy Osobnosti a vůdci Otázky a odpovědi v oblasti finance, investice, podnikání a internet Poradce SEO blogy Seznam fakultních nemocnic Seznam pojišťoven Seznam www Seznam zdravotních pojišťoven Top 44 SEO blogs Volby WarrenBuffett.cz - aneb jak vydělat na burze miliony Zajímáte se o to, které jsou nejlepší firmy v ČR a EU? Sledujte Top Firmy! Zprávy online! Mini Žena Oční lékař a jeho oční poradna